THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vskutku krásným artworkem opatřili pražští BALACLAVA svoji novou nahrávku. Podobizna nedotčeného hlubokého lesa, nad kterou se vodotiskem nenápadně vtírají siluety moderních administrativních a bytových budov vznikajících v našich městech jakou houby po dešti. Kromě jasně zřetelného sdělení to má i dostatečnou výpovědní hodnotu o nekompromisní filozofii této angažované kapely.
Jednou věcí je, že ne vždy musím s radikálními postoji tak, jak je ve svých textech prezentuje BALACLAVA, souhlasit, nicméně musím uznat, že na novince se jim dostalo velice pečlivého a vyspělého textového provedení, díky němuž není problém se s nejednou myšlenkou v nich sdělenou ztotožnit. Pečlivé je i provedení vnitřku bookletu, kde kromě textů samotných – mnohdy metaforických, avšak nevyžadujících namáhavé hledání stěžejní myšlenky – najdete i vysvětlení pohnutek autorů k jejich sepsání.
Výbušný a agresivní hardcore, který BALACLAVA už několik let vesele produkují, je pak ideálním hudebním prostředkem ke sdílení vlastních názorů na současný svět. Stejně tak jako stránka lyrická není podceněn ani tento aspekt. Pražskému seskupení se tentokráte v duchu nejlepší tradice jejich současného vydavetele dostalo i kvalitní producentské péče Ondřeje Ježka. Po zvukové stránce nejpovedenější dílo kapely obsahuje pět vlastních a jednu převzatou skladbu (třetí „Blanket“ má původně na svědomí legendární formace UNBROKEN) a lze ho spíše než za plnohodnotné album považovat za plnotučné EP. Proč právě tento výraz? Protože „Creativity“ lze díky celkovému provedení považovat za každopádně nejdotaženější nahrávku BALACLAVY ve všech směrech. Ne že by skupina v minulosti střílela slepými, ale v současnosti má jejich muzika o poznání vydatnější kalorie. Ačkoliv Banánův vokál vyžaduje menší dávku trpělivého zvykání si, do soukolí tvořeného metalicky znějícícimi kytarami, které se nebojí ani výraznějších melodických eskapád („Běžci“,) a místy metalcoreové houpací a jindy zase nesmlouvavě punkové rymiky, zapadá jeho barva hlasu naprosto bezchybně. Kompletní pětice vlastních skladeb pak působí vzácně vyrovnaným dojmem, bez výraznějšího zakolísání v obou směrech, přičemž taková hardcoreově zdivočelá „Osada Havranů“ je jasná koncertní tutovka.
BALACLAVA je svým způsobem zvláštní kapelka. Ač jsou studiově nepříliš činní, o čemž jasně vypovídá pohled do kolonky „diskografie“, dokázali si hlavně díky koncertním aktivitám kolem sebe vybudovat něco, čemu se dá v našich podmínkách říkat „kult“ a tím pádem si vytvořit i dostatek stálých a věrných příznivců. Tzv. angažovaných kapel, které vědí co a jak sdělit zas tak mnoho není. BALACLAVA je jednou z nich.
Studiově nepříliš agilní BALACLAVA přišli s podařeným EP(?). Zálibu v melodickém hardcore a myšlenky sdělené v textech jim lze bez problémů věřit.
7 / 10
1. Hrady z písku
2. Bouře, pouze bouře
3. Blanket
4. Běžci
5. Osada havranů
6. První den roku nula
Creativity (2007)
7“ split s CO-CA (2005)
7“ split s OLD TESTAMENT (2001)
7“EP (1999)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Silver Rocket
Stopáž: 23:38
Produkce: Ondřej Ježek
Studio: Jámor Studio
Mě se to líbí, chtěl bych je slyšet živě.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.